Když dobré vztahy stojí miliony

Starší člověk zmíní, že by možná prodal zahradu, garáž, pole nebo starý dům, nebo mu třeba jen zemře partner/ka, a šup, objeví se soused či známý s konkrétní nabídkou.

Nešvarem samozřejmě není samotný zájem souseda ani prodej mezi lidmi, kteří se znají. Nešvarem je to, když se na úkor majitele někdo úmyslně nebo neúmyslně obohatí. Majitel totiž v takových případech běžně přijme nízkou nabídku jen proto, že nemá dostatek informací a netuší, jakou hodnotu jeho majetek skutečně má.

Jeden z mých klientů tak prodal garáž za 120 000 korun. Její skutečná tržní hodnota přitom byla přibližně 650 000 korun. V jiném případě dostali majitelé nabídku dva miliony za starý dům se zahradou. Dům opravdu potřeboval rekonstrukci, ale po uvedení na trh se prodal za 4,9 milionu. Rozdíl činil 2,9 milionu korun. Další babička dostala od souseda "prý výhodnou" nabídku 800 000 korun za dům, který jsem prodala za 2,7 milionu korun. 

Nechci tím říct, že každý soused, který nabídne málo, se snaží někoho ošidit. Někdy jednoduše nabídne tolik, kolik má nebo kolik si může dovolit. Je však důležité nezaměňovat finanční možnosti možného kupujícího se skutečnou hodnotou nemovitosti. To, že má zájemce k dispozici dva miliony, neznamená, že dům má hodnotu dva miliony.

Pak jsou ovšem i lidé, kteří cenu dobře tuší a právě proto chtějí uzavřít obchod dřív, než si ji majitel třeba ověří. Používají nejrůznější argumenty: dům je starý, zahrada zarostlá, garáž potřebuje opravu, nikdo jiný to nebude chtít a realitní kancelář by si jen vzala provizi. Majitel postupně získá dojem, že dostal vlastně velkorysou nabídku a měl by ji rychle přijmout.

Starší lidé se jsou podobnému jednání vystaveni častěji nikoli proto, že by byli méně rozumní. Jen mnohdy nemají přístup ke kvalitním zdrojům informací, skutečným prodejním cenám ani zkušenost s dnešním realitním trhem. Nemovitost vlastní desítky let a pamatují časy, kdy měla hodnotu pár (desítek) tisíc korun.  A nabízená částka, která může představovat zlomek dnešní hodnoty, jim i tak přijde hodně vysoká. 

Mnoha starším lidem už o peníze nejde. V praxi slýchávám opakovaně: "hlavně, ať se zbavím starostí a zbytečně to nechátrá/nezarůstá". To je úplně v pořádku. Mohou svobodně nemovitost prodat levněji člověku, kterého znají, nebo dát přednost rychlému a klidnému prodeji před nejvyšší cenou. Měli by ale vědět, jak velkou "slevu" poskytují, a rozhodnout se pro ni vědomě.

Pokud peníze člověk nepotřebuje sám, pravděpodobně by je jednou uvítali jeho dědicové. Rozdíl několika set tisíc nebo milionů korun už není drobná sleva za pohodlí, ale často významná část rodinného majetku.

Přitom stačí před přijetím podobné nabídky udělat jednu věc: nechat si cenu nezávisle ověřit odborníkem, který zná místní trh a pracuje se skutečnými prodejními cenami. A buď za nabízenou cenu neprodat nebo prodat s plným vědomím toho, co dělám. 

Pokud si nejste jistí nabídkou, kterou jste dostali, můžete se obrátit i na mě. Neznamená to, že mi musíte svěřit prodej. Mohu vám pomoci zjistit reálnou hodnotu nemovitosti a posoudit, zda je nabídka férová.

Prodat nemovitost známému může být dobré rozhodnutí. Jen by, podle mě, dobré vztahy neměly stát 530 000 korun nebo třeba 2,9 milionu korun.

‍